Vlasta Burian
Bořivojova 108
Praha 3
MAPA
Ladislav Fuks
Koněvova (dříve Poděbradova) č. 175/1625
Praha 3
MAPA
Milena Jesenská
Prokopovo náměstí 4
Praha 3
MAPA
Jaroslav Ježek
Rokycanova 8
Praha 3
MAPA
Michal Kácha
Jeseniova 47
Praha 3
MAPA
František Kubka
Baranova (Vratislavova) – dům byl zbořen při asanaci Žižkova
Praha 3
MAPA
Jaroslav Marvan
Milíčova 4
Praha 3
MAPA
Rudolf Medek
U Památníku 2
Praha 3
MAPA
Emil Vachek
Ondříčkova 1
Praha 3
MAPA
Jindřich Vodák
Husinecká č. 25/792
Praha 3
MAPA
Václav Vilém Štech
U Rajské zahrady č. 14/809
Praha 3
MAPA
Jaroslav Žák
Husinecká 14
Praha 3
MAPA

Vlasta Burian

Vlasta (plným jménem Josef Vlastimil) Burian se narodil v průmyslovém severočeském Liberci v rodině krejčího, divadelního ochotníka a menšinového pracovníka. Výtečnou znalost německého jazyka osvojenou v dětství uplatňuje i ve své herecké kariéře. Jeho otec se na počátku století stěhuje do Prahy, kde získává místo výběrčího potravní daně na čáře, která do vytvoření Velké Prahy odděluje vnitřní Prahu od jejích předměstí, včetně Žižkova. Burianovi se stěhují na Žižkov, do Krásovy ulice a později do ulice Bořivojovy, kde je levnější bydlení.

 

Vlasta, který se vyučil obchodním příručím, je nadšeným sportsmanem. Poprvé veřejně vystupuje s improvizovanými imitátorskými a komickými scénkami na přátelských večírcích sportovců Slavoje a Unionu Žižkov. Později přestupuje do Viktorie Žižkov. Na dnešním hřišti Viktorky v Seifertově ulici byla v dubnu 2008 odhalena Burianovi pamětní deska, ačkoliv v jeho době hrála Viktorie na jiném hřišti, na Ohradě. Svoji kariéru fotbalového brankáře končí v AC Sparta, jejímž fandou zůstane po celý život.

 

Díky svému talentu získává angažmá v populárních pražských kabaretech Rokoko, Červená sedma, Revoluční scéna, Lucerna a Montmartre. Do paláce Adria, kde hraje Revoluční scéna, se pak vrací v roce 1925 a díky pomoci sponzorů zde otevírá vlastní Divadlo Vlasty Buriana. Hlediště záhy fanouškům krále komiků nestačí a divadlo se stěhuje nejprve na Smíchov (pamětní deska v dnešním Švandově divadle) a v roce 1930 do novostavby Báňské a hutní společnosti na rohu Jungmannovy a Vodičkovy (dnešní Divadlo Komedie). Burian zde působí až do roku 1945, kdy je nařčen z kolaborace a odsouzen.

 

Na jevišti svého divadla Burian vytváří řadu nezapomenutelných komických rolí v hrách, které později zfilmovány patří k zlatému pokladu české kinematografie (C. a k. polní maršálek, 1930, To neznáte Hadimršku, 1931, Anton Špelec, ostrostřelec,1932, Pobočník Jeho Výsosti 1933, Ducháček to zařídí 1938, U pokladny stál 1939, Katakomby, 1940 či Provdám svou ženu a Přednosta stanice,oba 1941). Méně známá je Burianova literární tvorba, která zahrnuje dvě knihy Pohádek Vlasty Buriana, 1927 a 1928 a Pohádek Vlasty Buriana pouze pro dospělé, 1928, stejně jako humoristický román Klub fotbalových panen aneb Mecenáš z Chicaga, 1937. Burian se patrně podílí také na konečné podobě životopisného románu Král komiků, 1927, vydaného dramaturgem a režisérem Divadla Vlasty Buriana Emilem Arturem Longenem.

Úspěšná herecká kariéra a bohatství umožňují Burianovi výstavbu vlastní vily v Dejvicích v Kadeřávkovské ulici. Sem si přivádí oddanou manželku, dceru žižkovského natěračského mistra z Bořivojovy ulice, která v rámci image elegantní ženy populární hvězdy zamění prosté jméno Františka vznešenějším Nina. Na Žižkově Burian ostatně již předtím poznává předchozí partnerku, tanečnici Annu Pírkovou, dceru montéra z dnes zbořené Paříkovy továrny v Nákvasově ulici, s kterou zplodí v roce 1912 nemanželskou dceru Emilii. Na Žižkov je také situována podstatná část děje česko-polského koprodukčního filmu Dvanáct křesel (1933). Jeho scénárista Karel Lamač se volně inspiroval stejnojmenným románem dvojice sovětských autorů Ilji Ilfa a Evgenije Petrova. Místo velikého kombinátora Ostapa Bendera se však ústřední postavou filmu stává Ferdinand Šuplátko, majitel americké rychloholírny na Žižkově, v podání Vlasty Buriana, který s pomocí polského starožitníka hledá dědictví po své varšavské tetě, které je schované v jednom z dvanácti křesel.

 

Vlasta Burian

9. dubna 1891 v Liberci – 31. ledna 1962 v Praze

Filmový a divadelní herec

 

NAHORU