Vlasta Burian
Bořivojova 108
Praha 3
MAPA
Ladislav Fuks
Koněvova (dříve Poděbradova) č. 175/1625
Praha 3
MAPA
Milena Jesenská
Prokopovo náměstí 4
Praha 3
MAPA
Jaroslav Ježek
Rokycanova 8
Praha 3
MAPA
Michal Kácha
Jeseniova 47
Praha 3
MAPA
František Kubka
Baranova (Vratislavova) – dům byl zbořen při asanaci Žižkova
Praha 3
MAPA
Jaroslav Marvan
Milíčova 4
Praha 3
MAPA
Rudolf Medek
U Památníku 2
Praha 3
MAPA
Emil Vachek
Ondříčkova 1
Praha 3
MAPA
Jindřich Vodák
Husinecká č. 25/792
Praha 3
MAPA
Václav Vilém Štech
U Rajské zahrady č. 14/809
Praha 3
MAPA
Jaroslav Žák
Husinecká 14
Praha 3
MAPA

Václav Vilém Štech

Václav Vilém Štech přichází do Prahy jako devítiletý chlapec ze Slaného, když jeho otec učitel Václav Štech získává místo na žižkovských obecných školách. „Náš byt a rozestavěná ulice vznášely se nad areálem obecní pražské plynárny, dnes zrušené, a rozlohou Šeborovy dehtárny, už dávno přenesené do Neratovic. Z druhé strany cesty ohraničoval proláklý tyčkový plot městskou zásobní zahradu nad nádražím, u něhož málo urovnaná silnice spojovala okraj Žižkova s územím Královských Vinohrad.“[1] V tomto domě prožije rodina šest let a poté ještě rok v sousedním domě č. 6/965. Rodina se na Žižkově rozroste o další tři děti, a proto si nakonec pronajmou větší byt v dnešní Řehořově ulici č. 5/974.

Chlapec to má kousek do dnešní základní školy Vlkova a užívá si klukovských radostí v ještě plně neurbanizované krajině na styku dvou předměstí: „Nehotovost rozházeného terénu skýtala klouzačky a umožňovala sněhové bitvy v poloviční přírodě našeho okolí, jež na předělu města, na Vyšince či v Libušině ulici, dnešní Kubelíkově, nabývala rázu úplného venkova. Byl tam Lorencův statek, jehož pole se táhla ke starému židovskému hřbitovu na území Vinohrad a k Černokostelecké silnici, tam, kde je dnes náměstí krále Jiřího.“[2]

Otec Václav Štech je všestrannou osobností: aktivně se účastní spolkového života a organizační talent uplatňuje ve Spolku českých spisovatelů beletristů Máj, který jeho zásluhou rozšiřuje činnost o penzijní fond pro členy, nakladatelské družstvo a správu autorských práv. Své zkušenosti z Družstva Národního divadla později uplatní při budování Vinohradského divadla jako jeho tajemník a později i ředitel. Nejstarší syn Václav Vilém dědí otcovu agilitu i mnohostrannost zájmů, ale hlavní těžiště jeho snah leží na jiném poli. Na podzim 1910 ukončuje studium na Univerzitě Karlově složením rigoróza z estetiky a dějin umění a hned se vrhá do spolkové činnosti v právě založené Skupině výtvarných umělců. Po jejím zániku se pak stává dlouholetým platným členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

 „Z kavárenského zabývání, z amatérské záliby rostlo životní poslání, jež přesahovalo meze výdělečného povolání. Ze zvědavosti a neustálého mlsání glosátora, zpravodaje, propagátora a kritika se stala životní nutnost.“[3] Štech s krásami umění seznamuje studenty jako pedagog Umělecko-průmyslové školy a později Akademie výtvarných umění. Ještě na sklonku tvůrčího života se stává zasvěceným průvodcem světem umění pro rozhlasové posluchače a později televizní diváky v sérii popularizačních pořadů.

Po převratu určitou dobu pracuje na odboru umění ministerstva školství a národní osvěty a po odchodu z úřadu se uplatňuje jako člen porot, komisař výstav doma i v zahraničí a soudní znalec. Je autorem celé řady knih, úvodních textů ke katalogům, esejů, kritik i popularizačních článků dokumentujících jeho širokou erudici. Badatelsky se vrací k českému umění 19. a počátku 20. století, k českému baroknímu sochařství a umění italské renesance. Završením jeho díla jsou dva svazky vydaných memoárů V zamlženém zrcadle a Za plotem domova, kde zasvěceně vzpomíná na své umělecké souputníky, především kolem spolku výtvarných umělců Mánes, a kde sleduje jejich boj o moderní umělecký výraz.

 

 

Václav Vilém Štech

31. března 1885 v Praze — 24. června 1974 v Praze

Historik umění, profesor Akademie výtvarných umění v Praze

 

Z díla: O projevu výtvarnou formou (1915), Mistr Jan Hus ve výtvarném umění (1916), Včera (1921), Michelangelo (1928), O zlaté kapličce (1933), Cesta do Paestum (1934), Předpoklady československého umění (1937), Československé malířství a sochařství nové doby (1938), Pod povrchem tvaru (1941), Skutečnost umění (1946), Čtení o Antonínu Slavíčkovi (1947), Rembrandt (1956), Donatello (1956), Rozprava o reliefu (1958), Italská renesanční plastika (1960), V zamlženém zrcadle (1967, 1969), Dohady a jistoty (1967), Za plotem domova (1969), Procházky Prahou (1972).

 



6 V.V.Štech, V zamlženém zrcadle, Praha 1967, s. 43.

7 Tamtéž, s.47

8 Tamtéž, s. 241.


 [F1] doplněno a upraveno dle pokynu

NAHORU