Vlasta Burian
Bořivojova 108
Praha 3
MAPA
Ladislav Fuks
Koněvova (dříve Poděbradova) č. 175/1625
Praha 3
MAPA
Milena Jesenská
Prokopovo náměstí 4
Praha 3
MAPA
Jaroslav Ježek
Rokycanova 8
Praha 3
MAPA
Michal Kácha
Jeseniova 47
Praha 3
MAPA
František Kubka
Baranova (Vratislavova) – dům byl zbořen při asanaci Žižkova
Praha 3
MAPA
Jaroslav Marvan
Milíčova 4
Praha 3
MAPA
Rudolf Medek
U Památníku 2
Praha 3
MAPA
Emil Vachek
Ondříčkova 1
Praha 3
MAPA
Jindřich Vodák
Husinecká č. 25/792
Praha 3
MAPA
Václav Vilém Štech
U Rajské zahrady č. 14/809
Praha 3
MAPA
Jaroslav Žák
Husinecká 14
Praha 3
MAPA

Ladislav Fuks

Ladislav Fuks se stěhuje s rodiči jako šestiletý do nové části Žižkova kolem Ohrady, jejíž tvář také proměnila uplynulá léta: „Domy proti nám ještě nestály a tím se stalo, že z oken našeho bytu byl senzační rozhled… Napravo od našeho bydliště byl bohumilý plácek s kolotoči a houpačkami („lunapark Chaloupka“), nalevo bylo velké pole, které se táhlo až k Jarovu. … Na svahu pod Pražačkou byl pověstný od Žižkova neoddělitelný Krejcárek, nouzová dělnická kolonie. Rodiny tam měly příbytky značně pestré, některé se podobaly chýším, ty byly nejubožejší, některé byly polozděné, jiné skloubené z materiálů nejrůznějších včetně plechu, ale převážně i ze dřeva a u některých bývala i malinká zahrádka, kde pěstovali zeleninu, tu a tam býval i rybízový a angreštový keř, zcela ojediněle stával stromek, který byl schopen, aby rozkvetl, a sem tam byla možno spatřit i záhonek.“[1]

Do první třídy chodí do školy na Jarově, který byl tehdy ještě součástí Hrdlořez, než je dostavěn areál obecných a měšťanských škol na Pražačce. Od primy do kvarty pak chodí do klasického gymnázia (dnes obchodní akademie v Kubelíkově ulici), maturuje však za okupace na gymnáziu v Truhlářské ulici. Jedna z jeho raných povídkových knih je věnována osudům pěti gymnazistů, kdy mizí vypravěči, jeho židovští spolužáci, z života pod údery brutální antisemitské politiky okupantů. Studia na Univerzitě Karlově končí Fuks v roce 1949 obhajobou dizertace o francouzském filozofovi Henri Bergsonovi. 

Po promoci nějaký čas pracuje ve znárodněném papírenském průmyslu a teprve posléze najde zaměstnání ve Státní památkové správě odpovídající jeho humanitnímu vzdělání a zájmu o historii. Na státním zámku Kynžvart zpracovává pro svého zaměstnavatele dějiny památkového objektu spojeného s osobností císařského kancléře Metternicha, po večerech pak spisuje psychologický román Pan Theodor Mundstock o tragickém osudu židovského intelektuála v protektorátní Praze. Reakcí na tísnivou atmosféru heydrichiády je tu jednak schizofrenní rozdvojení osobnosti vypravěče, jenž se pohybuje se svým alter ego Monem na tenké hranici mezi skutečností a přeludem, jednak vůle k životu vyjádřená metodickou přípravou na přežití v koncentračním táboře; ve finále knihy je však tato vůle autorem zpochybněna náhodnou smrtí pod koly auta wehrmachtu cestou na shromaždiště k odjezdu do tábora.

 Po kladném přijetí debutu se Fuks rozhodne stát se profesionálním spisovatelem a tento status se mu podaří udržet i v období tzv. normalizace, které nebylo příliš příznivé pro svobodnou tvorbu. V tuzemsku je snad nejznámějším Fuksovým dílem Spalovač mrtvol – díky stejnojmennému filmu režiséra Juraje Herze s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli Karla Kopfrkingla, zaměstnance krematoria, jehož indoktrinace zrůdnou nacistickou ideologií jej promění v konečném důsledku v šílence a vraha vlastní rodiny. Fuksova tvorba, v níž se prolínají originální autorský jazyk, psychologické vykreslení postav i hluboký zájem o dějiny kultury a filozofie, je však mnohostranná a vrcholí v osmdesátých letech historickým románem Vévodkyně a kuchařka. Spisovatel se stále více uzavírá do čtyř stěn svého bytu v Bubenči, kam se ještě se svou maminkou stěhuje počátkem padesátých let. Příbytek se čím dál více proměňuje v pitoreskní muzeum starožitností a kuriozit, které se stává spisovatelovým posledním útočištěm, v němž osamocen umírá. Jeho ostatky jsou uloženy na žižkovských Olšanských hřbitovech.

 

Ladislav Fuks

24. září 1923 v Praze — 19. srpna 1994 v Praze

Spisovatel

Z díla: Pan Theodor Mundstock (1963), Mí černovlasí bratři (1964), Variace na temnou strunu(1966), Spalovač mrtvol (1967), Smrt morčete (1969), Myši Natálie Mooshabrové (1970), Příběh kriminálního rady (1971), Oslovení z tmy (1972), Nebožtíci na bále (1972), Návrat z žitného pole (1974), Pasáček z doliny (1977), Křišťálový pantoflíček (1978), Obraz Martina Blaskowitze (1980), Vévodkyně a kuchařka (1983), Moje zrcadlo (1995).



1 Vzpomínky z roku 1993.

NAHORU