Vlasta Burian
Bořivojova 108
Praha 3
MAPA
Ladislav Fuks
Koněvova (dříve Poděbradova) č. 175/1625
Praha 3
MAPA
Milena Jesenská
Prokopovo náměstí 4
Praha 3
MAPA
Jaroslav Ježek
Rokycanova 8
Praha 3
MAPA
Michal Kácha
Jeseniova 47
Praha 3
MAPA
František Kubka
Baranova (Vratislavova) – dům byl zbořen při asanaci Žižkova
Praha 3
MAPA
Jaroslav Marvan
Milíčova 4
Praha 3
MAPA
Rudolf Medek
U Památníku 2
Praha 3
MAPA
Emil Vachek
Ondříčkova 1
Praha 3
MAPA
Jindřich Vodák
Husinecká č. 25/792
Praha 3
MAPA
Václav Vilém Štech
U Rajské zahrady č. 14/809
Praha 3
MAPA
Jaroslav Žák
Husinecká 14
Praha 3
MAPA

Jaroslav Marvan

            V Milíčově ulici prožije své první krůčky herec Jaroslav Marvan. Po dvou letech se rodina stěhuje o několik domů níže do čísla 20 a v jeho sedmi letech do pavlačového domu na nároží Lupáčovy ulice a Havlíčkova náměstí, do bytu s výhledem na park na Havlíčkově náměstí a vrch Žižkov. „Jako kluk jsem neznal ani prázdniny. Mými fériemi byly kopečky za kostelem sv. Prokopa, byl to Žižkov se vším všudy, Židovské pece, Bezovka, holešovická Manina atd. Otevřená skála Židovských pecí vedla až do Hrdlořez, kam jsme se večer báli jít. Židovské pece byly naše klukovská doména. Prérie, která vyhovovala našemu mládí, poznamenanému četbou mayovek a bufalobillek.“1

Ještě v dětství propadne kouzlu kinematografu, a to díky otci, který jako poštovní doručovatel dostává volné lístky. Obdivuje hrdinu němých filmů Ivana Možuchina, aniž by tušil, že i jeho jméno bude jednou ve filmových titulcích. „Dost časo jsem chodil do kina Ponec a později také do Weissova lidového biografu v Bezovce. Filmy doprovázel slovy sám jeho majitel Vilém Weiss, který měl lakýrnictví u Olšanských hřbitovů a biograf jaksi navíc. Pan Weiss vždycky přišel v pauze některého amerického filmu, zrovna ve chvílích, kdy jsme byli celí vyděšení. Měl konvici, v tom jako černou kávu s rumem. Vyhlížel asi jako Rumcajs. Napil se nejdříve ze džbánku, potom zakloktal, a jakmile se objevily na plátně mihotavé obrázky, napil se zhluboka a říkal – A teď mu ji uchopí. A ona se brání! A jak to asi dopadne? Nesmím zapomenout ještě na biograf, který měl své sídlo v Husinecké ulici. Myslím, že se jmenoval Elite (ve skutečnosti Edison).“2

Ačkoliv má Jaroslav jít v otcových stopách do služeb státní pošty, záhy okusí kouzlo divadelního jeviště. Vystupuje v čtenářsko-ochotnické jednotě Tyl v restauraci U Kurelů v Chvalově ulici, v dramatickém odboru Husova fondu a nakonec v pražských divadlech. Jeho spolužák z žižkovské reálky, fotbalista Josef Čapek, ho nakonec doporučí k angažmá do Divadla Vlasty Buriana. Po jeho boku vytvoří řadu komických rolí na jevišti a na filmovém plátně. Odchodem do Městských divadel pražských a Národního divadla se všal Marvan dokáže vymanit ze stereotypu komika a ukáže se jako charakterní herec velkých rolí. Veřejnost ho však paradoxně zná především jako nerudného revizora se zlatým srdcem z filmů Dovolená s Andělem a Anděl na horách či jako šéfa pražské mordparty, policejního radu Vacátka z televizního cyklu Hříšní lidé města pražského a navazujících celovečerních filmů Partie krásného dragouna a Pěnička a Paraplíčko. Svoji poslední větší filmovou roli v muzikálu Noc na Karlštejně natáčí těžce nemocen, rok před svou smrtí. Uznání se strany představitelů moci i veřejnosti symbolicky vyjádří státní pohřeb do čestné hrobky na vyšehradském Slavíně.

 

Jaroslav Marvan

11. prosince 1901 na Žižkově – 21. května 1974 v Praze,

Filmový a divadelní herec

 

1,2 Petr Hořec, Jaroslav Marvan nejen o sobě, Praha 1991. 

NAHORU