Vlasta Burian
Bořivojova 108
Praha 3
MAPA
Ladislav Fuks
Koněvova (dříve Poděbradova) č. 175/1625
Praha 3
MAPA
Milena Jesenská
Prokopovo náměstí 4
Praha 3
MAPA
Jaroslav Ježek
Rokycanova 8
Praha 3
MAPA
Michal Kácha
Jeseniova 47
Praha 3
MAPA
František Kubka
Baranova (Vratislavova) – dům byl zbořen při asanaci Žižkova
Praha 3
MAPA
Jaroslav Marvan
Milíčova 4
Praha 3
MAPA
Rudolf Medek
U Památníku 2
Praha 3
MAPA
Emil Vachek
Ondříčkova 1
Praha 3
MAPA
Jindřich Vodák
Husinecká č. 25/792
Praha 3
MAPA
Václav Vilém Štech
U Rajské zahrady č. 14/809
Praha 3
MAPA
Jaroslav Žák
Husinecká 14
Praha 3
MAPA

Jaroslav Ježek

Rokycanova 8 (Všehrdova) 

           Jaroslav Ježek prožil své dětství na rodném Žižkově. Rodina bydlí v době jeho narození v Rokycanově, poté v ulicích Bořivojově, Řehořově a Husitské. Malý Jaroslav chodí do obecné chlapecké školy na Prokopově náměstí (dnes Kulturní a vzdělávací centrum Trojka). Po nezdařené operaci oční vady však musí přejít do speciálního ústavu pro slepé děti, který v Loretánské ulici na Hradčanech vede Kongregace milosrdných sester Karla Boromejského (dnes škola Jaroslava Ježka). Zde získává základní hudební vzdělání, které mu umožňuje přes zdravotní handicap studia na pražské konzervatoři a komponovat klavírní, komorní a orchestrální skladby. 

           Začátkem dvacátých let se rodina Ježkových stěhuje do novostavby v Kaprově ulici na Starém Městě. Zde vzniká po otcově smrti funkcionalistický interiér Modrého pokoje, přizpůsobený Ježkovu vidění světa. Dnes je tento prostor přístupný jako Památník Jaroslava Ježka, jedna z expozic Muzea české hudby. Za pobytu v Paříži se seznámí s moderní hudbou, zejména s černošským jazzem. Dokladem přátelství s uměleckou avantgardou jsou vokální skladby na básnické texty Konstantina Biebla, Františka Halase, Vítězslava Nezvala či Jeana Cocteaua.

           Hlavní etapa Ježkovy tvorby je spojena s Osvobozeným divadlem, kdy skládá hudbu k divadelním hrám i filmům Voskovce a Wericha. Nadčasovými hity se staly foxtrot Tři strážníci, blues Tmavomodrý svět, 1930, foxtrot Ezop a brabenec, blues Život je jen náhoda, 1932, foxtrot Šaty dělaj člověka, 1933, blues Klobouk ve křoví, 1934, foxtrot Stonožka či slowfoxtrot Holduj tanci, pohybu, 1937. V posmrtné vzpomínce na „Ježuru“, jak mu přátelé říkali, Werich napíše: „S touhle kuráží, s životním elánem, se svou maminkou a s řadou upřímných přátel kolem sebe byl Ježek šťastný člověk. Radoval se ze života. Měl úspěch, a kdo by neměl rád zasloužený úspěch? Jen to slovíčko ´zasloužený´ mu nedalo spát. ´Nikdo nesmí říct,´ prohlásil, ´na to, že je slepý, je jeho hudba dobrá.´ Proto se snažil nedostatek vidění všelijak maskovat. Našel jsem ho jednou v prázdném divadle na prázdném jevišti. Přicházel zprava, počítal kroky. Došel uprostřed, uklonil se a opět odešel. To dělal, aby se večer po představení a po koncertu chodil děkovat pružně a rychle. Koho by napadlo, že dobře nevidí?“1 

           Po Mnichovu Ježek s Voskovcem a Werichem emigruje do Spojených států, kde se živí jako učitel klavíru a spolupracuje s krajanskými pěveckými sbory. V Americe se žení, ale záhy ve věku pouhých pětatřiceti let umírá. Jeho popel je počátkem ledna 1947 převezen do vlasti a po pietním aktu za účasti členů vlády ve velkém sále Rudolfina je uložen na hřbitově rodného Žižkova do rodinného hrobu. 

 

Jaroslav Ježek

25. září 1906 na Žižkově – 1. leden 1942 v New Yorku

Hudební skladatel, člen Osvobozeného divadla

 

 

1 Jan Werich, Ježkovi by bylo 55, Kultura 5, 1961, č. 38, 21. září s. 2 

NAHORU